Odlet 5. 9. 2005
Po celkem hladkym přejezdu na letiště v praze ruzyni, mimochodem s čerstvě otevřeným terminálem jsem u přepážky zjistil, kolik vlastně stojí kilo nadváhy (kufrů bohužel, protože kdyby šlo o nadváhu člověka, tak mi eště platěj). Neuvěřitelných 500kč a abych teda mohl odletět, musel táta vytáhnout kreditku a nechat si odsát něco přes 6 tisíc. Cena letu se tak vyšplhala lehce přes 10tis. Zamrzí.

Po naposto nepatetické rozlučce, kdy táta řešil hlavně to, aby nemusel platit o pár drobných navíc za parkování a máma se se mnou chtěla vidět do poslední chvíle a musela se s nim "hádat" sem zamířil do čekací části nového terminálu, postál si ve frontě na rentgen a po dalším čekání se tubusem "naletadlil" do letadla. Tam jsem se samozřejmě musel hned trapně zeptat, kde je záchod, protože za rentgenem holt nebyl (na to buďte připravený, abyste jako já nervózně čtvrt hodiny nepřešlapovali a netrpěli každou minutou zpoždění).

Samotnej zážitek z letu byl "úža", nad prahou bylo neuvěřitelně jasno a čisto. Vyloženě sem hltal každou její část. Fakt nádhera. Stejně tak alpy a vůbec všechno, co bylo z toho pidi okýnka, kterýmu neustále jemně drčela plastová záslepka. Čemu sem se hodně divil, byla kvalita jídla na úrovni lehce lepší restaurace - to jsem fakt nečekal. Jídlo přišlo neuvěřitelně vhod, kdo by čekal, že dokáže vypnout v člověku stress mód. No dokonce čaj měli dobrej ;-). Hm, ČSA.

Čím víc jsme se blížili k Barceloně, tím víc se objevovaly mraky, dokonce jsme si dali docela pěknou turbulenci, jednotvárná nuda to rozhodně nebyla. Barcelona byla jen s pár mráčkama a po východu z letadla se dostavila docela očekávaná stěna horkýho a vlhkýho vzduchu. Ve frontě na celnici jsem se bavil s českou, která seděla celou cestu vedle mě a která ve svých 20 letech přijela na 3 měsíce do barcelony dělat modelling. Nevypadalo to, že by se na to nějak hodně těšila, prej eště hodně věcí nemá jistejch (ie casting a tak). Výdej zavazadel byl poměrně daleko a v části přístupné všem, což nás oba moc nepotěšilo, zvlášť "když se tady krade". Na slečnu už tam čekal někdo z agentury a tak jsem se s rozlučkou "že se třeba někde potkáme" vydal směrem autobus.

Nojó jenže kam na autobus? Chvíli jsem šel tim směrem a chvíli oním... zastávka nikde... a moje rychlost? Jako servírka v nádražním bufetu (* červenej trpaslík). Po tom co jsem fakt komicky šel vždycky 5 metrů tam a pak 4 nazpět, vergloval mobilem a přehazoval SIM karty a zjišťoval, že roaming ještě nefunguje a místní Vodafone SIMka je prázdná. S vědomím, že už melu docela z posledního po pětihodinovym (ne)spánku a desetiminutovym tahání 50 kilo mi hlava vyhodila výsledek: error - vem si tágo. Tachometr u Rambly ukazoval něco pod 20 euro, ale s doplatkem za zavazadla to nakonec hodilo 29. Aj cesta fakt nebyla zadara. Jako pochodující vánoční stromek jsem se probil nepřátelským prostředím plným zlodějů a vrahů všech barev pleti (ve zkutečnosti to bylo naprosto nezajímavých pár desítek metrů).

Klíče od Dana zafungovaly jak měly na dveře těsně za barem s názvem "orgia", kde sedělo několik štamgastů a předemnou se ocitlo 5 pater úzkého schodiště bez výtahu, kudy moji nastávající spolubydlící museli vytáhnout několik praček, ledniček a jiných věcí, které se tu poměrně často funkční válej na ulici. Baťohy šly lehce, ale 28kg vážící kolečková taška byl nadlidskej výkon. Pračku bych tudy fakt táhnout nechtěl, to je fakt smrt.

Spolubydlící 5. 9. 2005
Ten byt si celej pronajímá slovák Miro, kterej je momentálně doma v Bratislavě a tak pana domácího dělá Vilém, kterej mě a Hance (jeho kamarádka, která je tu taky skrz Erasmus) předal pár zajímavých informací o tom, jak to tu v bytě chodí. Třeba když se chce člověk umít v koupelně a potřebuje k tomu světlo, tak musí vyjít za koupelnu do světlíku na pidibalkónek vedoucí na záchod a vypnout z prodlužky bojler a zapnout do toho misto toho šňůru od lampičky v koupelně. Pak se to samozřejmě musí přepnout nazpět, protože jinak neni teplá voda. Přestože se nejedná o luxusní byt a nepůsobí to tu úplně čistě (ale ani nijak ultra špinavě kupodivu), každej tejden má někdo na starost úklid celýho společnýho prostoru a zařízení, od mytí kuchyňský linky, přes vytírání, prach v obejváku... prostě klasika, díky tomu se to tady aspoň trochu dá ustát. Vilém tu má momentálně taky přítelkyni Annu (němka - dělá tu pro Goethe Institut), takže si může rozdělit práci s ní... to je fakt nefér ;-). Taky se tu potuluje eště kocour (H)Rubí, kastrát, docela tlustej, furt chce žrát, mňouká a pelichá (teda líná).

Koupelna 5. 9. 2005
A to je ona v celé své kráse, neni zlá... až na to světlo a že je tu malej tlak vody a teplá voda nemá skoro žádnej tlak, když jí chcete dostat nad pas. Dá se to nějak pořešit, že to teče vlažný, ale dá to docela zabrat. Samozřejmě chybí sprchová hlavice a člověk se vlastně meje jen tokem vody z hadice.

Houba 5. 9. 2005
Strop a houba. Je tu už dlouho a je tu kvůli tomu, že sem zatejká. A jakože poslední dobou ne málo. Po dešti to pak vypadá v kuchyni trochu jak po válce, kusy omítky ze stropu udelaj docela nepořádek když opadaj. Naštěstí linka, nádobí a ledničky zůstávaj nedotčený a prší (zatim) jenom občas.

Déšť 13. 9. 2005

Déšť vypadá hezky,
zní hezky,
dokonce i vevnitř,
polyrytmicky,
...když kape do nádob.

neznámý poeta